Aktualizace článku: Článek prošel odbornou revizí a aktualizací.
Saunování má v českých zemích delší tradici, než by se mohlo zdát. Starší parní lázně však nelze automaticky zaměňovat s dnešní finskou saunou. Moderní československá historie saunování se začala psát především ve 20. století – nejprve ve sportovním a zdravotním prostředí, později ve veřejných lázních, rekreačních zařízeních a domácnostech.
První moderní sauna v českých zemích
Za důležitý mezník se v odborné literatuře obvykle považuje rok 1936. Tehdy měl lékař a sportovní propagátor František Vojta vybudovat saunu na letním táboře v Borovci u Štěpánova. Nešlo ještě o běžné veřejné wellness, ale o zařízení spojené s tělesnou výchovou, regenerací a zájmem o zdravý životní styl.
Tento příklad dobře ukazuje, kudy sauna do Československa pronikala: přes sportovce, lékaře, skautské prostředí a lidi, kteří se se severskou tradicí setkali v zahraničí. Dobové podmínky se lišily od dnešních technických standardů a řada prvních staveb vznikala jako individuální experiment.
Poválečné rozšíření saunování
Výraznější rozvoj nastal po druhé světové válce. Sauny se postupně objevovaly ve sportovních klubech, lázeňských provozech, rehabilitačních zařízeních, podnicích i rekreačních střediscích. Zpočátku byly vnímány hlavně jako součást regenerace, nikoli jako běžná volnočasová služba.
Ve druhé polovině 20. století rostl také zájem o správnou konstrukci sauny, větrání, teplotu, ochlazování a délku pobytu. Právě odborná osvěta pomohla odlišit finskou saunu od parní lázně nebo přetopené suché místnosti. Základní princip zůstává stejný: prohřátí, následné šetrné ochlazení a odpočinek.
Antonín Mikolášek a československá saunová osvěta
Mezi nejvýznamnější československé propagátory patřil lékař Antonín Mikolášek. Saunování se věnoval prakticky i publikačně a pomáhal šířit informace o jeho správném průběhu, hygieně a možných kontraindikacích. Jeho práce přispěla k tomu, že se sauna začala chápat jako ucelená procedura, nikoli pouze jako pobyt v horku.
Historické texty je však potřeba číst v kontextu doby. Dnešní doporučení kladou větší důraz na individuální zdravotní stav, pitný režim a opatrnost u dětí, těhotných žen nebo lidí se srdečně-cévním onemocněním. Sauna není léčbou a při zdravotních pochybnostech je na místě konzultace s lékařem.
Po roce 1989: veřejná wellness i domácí sauny
Po roce 1989 se nabídka rychle rozšířila. Vedle sportovišť a lázní začala vznikat samostatná wellness centra, saunové světy a soukromé sauny. Postupně se prosadily saunové ceremoniály, kvalitnější regulace, bezpečnější kamna a širší výběr materiálů.
Současně se sauna přesunula i do rodinných domů, bytů a zahrad. Dnešní zájemce může volit mezi finskou saunou, infrasaunou, kombinovanou kabinou nebo venkovní saunou. Výběr by se měl řídit prostorem, způsobem používání, potřebným příkonem, větráním a možností bezpečného ochlazení.
České saunování dnes
Česká saunová kultura dnes spojuje severské principy s místní wellness tradicí. Ve veřejných provozech jsou běžné ceremoniály, odpočívárny a několik typů prohřívacích kabin. V domácí sauně je naopak výhodou soukromí a možnost přizpůsobit rytmus vlastní kondici.
Samotná technika ale nenahradí správný postup. Začněte kratším pobytem, vnímejte reakce těla, doplňujte tekutiny a mezi cykly odpočívejte. Praktické zásady shrnuje náš návod jak se správně saunovat; navazující informace najdete také v článku o bezpečném ochlazování po sauně.
Prameny a další čtení
- Masarykova univerzita: Saunování dětí předškolního věku v mateřské škole – souhrn historie saunování v českých zemích.
- Paměť národa: Antonín Mikolášek – český životopisný pramen k poválečné saunové osvětě.
- Finská sauna: princip, teplota a správné saunování.
Autor a odborná revize článku
Martin Polívka
Zakladatel společnosti Saunaprojekt s.r.o. Saunám se profesionálně věnuji od roku 2000 a podílel jsem se na návrhu více než 1 000 domácích a komerčních saun. Odborné články připravuji a aktualizuji na základě zkušeností z návrhů saun, technických konzultací, realizací a dostupných odborných informací.
